všichni si určitě budeme dobře pamatovat předvelikonoční období letošního roku. Nesmyslná, brutální a bezohledná agrese imperiálně smýšlejícího politika zahájila válku. Přináší smrt a utrpení lidí na Ukrajině, vyhání je z domova a způsobila největší exodus v Evropě od druhé světové války. Dva roky, které jsme prožili s Covidem 19, prověřovaly naši schopnost reagovat na pandemii a ve chvíli, kdy se nám zdálo, že jsme z nejhoršího venku, nastoupila uprchlická krize. Statisíce lidí, zejména žen a dětí, se ocitly i v naší zemi a veliká část z nich nalezla útočiště právě v Praze. Solidarita a vlna pomoci možná překvapila pozorovatele zvenčí, nicméně potvrdila, že naše historická zkušenost se stejným okupantem napomohla pochopit úděl uprchlíků a jejich přijetí na potřebnou dobu. Jsem rád, že česká vláda jedná kompetentně a že se v tom může opírat o významnou podporu celé země.

Také v Praze 6 se rázem změnily priority krizového řízení, okamžitě po zahájení války rada přijala kroky pro možnosti čerpání finančních prostředků zvýšením rezervy na pomoc uprchlíkům a předložila Zastupitelstvu m.č.Praha 6 uvolnění půl milionu korun na vznik komunitního centra Slunečnice v kostele sv.Vojtěcha v budově semináře. Největší zátěž se přirozeně upírá na školství a sociální oblast a musím vyzvednout práci radní Kubíkové, se kterou se nám společně podařilo zapojit Arcidiecézní charitu Praha do činnosti tohoto centra a která neúnavně zajišťuje spolu s ostatními radními další prostory pro adaptační skupiny dětí tak, aby se mohly co nejrychleji zapojit do procesu adaptace a vzdělávání. Kapacita škol sice umožnila přijmout alespoň část dětí do běžných tříd, jejich současné naplnění ale limituje přijímání dalších, proto se radnice snaží co nejrychleji vyhledat objekty pro školy a školky k jejich umístění. Zajistili jsme také ubytovávání pro stovku osob v našich kapacitách, větší počty jsou na kolejích Na Strahově a Na větrníku. Naše sociální pracovnice spolupracují s jejich vedením zejména ve vztahu k potřebám dětí. Nabízejí se také volnočasové a sportovní aktivity. Bude potřeba řešit nedostatek pediatrů, kterých je obecně v Praze málo, psychologů, ukrajinských učitelů a tlumočníků. Vzhledem k razantním potřebám a dalšímu nárůstu příchozích je tento proces náročný a oceňuji zapojení dobrovolníků z farností různých církví nebo komunitních center, jakým je kupříkladu na Břevnově Nesedím sousedím. Jsem rád, že hodně lidí ubytovalo rodiny i v soukromí, máme osobní zkušenost a právě při osobním kontaktu člověk pochopí, co všechno je tato válko stojí. I když většina uprchlíků mluví o tom, že se chtějí co nejdříve vrátit domů, dobře víme, že jejich pobyt u nás bude na delší dobu. Věřím, že vlna solidarity a ochoty přiměřeně pomáhat vydrží a mnohá uskromnění, která nás čekají, dokážeme společně překonávat.

I tyto Velikonoce budeme slavit v pro nás netypické atmosféře, plné napětí a nezodpovězených otázek, kdy skončí tato křížová cesta. Vrcholem Velikonoc pro křesťany ale není křížová cesta a ukřižování, ale vzkříšení. Moc zla ani v současném světě nemůže zvítězit a je na nás, abychom nepodlehli beznaději. Krize, která na nás dolehla, může být výzvou ke změně, kdy si uvědomíme, co je pro nás v životě to nejpodstatnější.

Článek radního Mariána Hoška pro časopis Břevnovan