Vážení,

v dnešním úvodníku si dovolím mluvit o počasí. Dá se říci, že v poslední době je docela rozmarné. Po Vánocích bez sněhu, po téměř jarním lednu přišel koncem února mráz a přiměl radnici pozdržet likvidaci kluziště na Kulaťáku nebo běžecké stopy na Vypichu. Tento mráz od východu mi nicméně připomněl sedmdesát let starou historii, kdy se v podobném počasí odehrály události, které nás na dlouhých čtyřicet let hluboce poznamenaly. Vítězný únor 1948 byl prohrou demokracie a troufám si říci, že jeho stopy neseme dodnes. Často slýchám, jak bylo všechno po devadesátém roce špatné. Určitě se mnohé nedělalo správně, přišli ke slovu nepoctivci, ale také jsme se zapojili do rodiny evropských zemí, požíváme svobody i možnosti, které dnes vnímáme jako samozřejmost. Možná si jenom málo uvědomujeme, jak křehká je demokracie a jak málo stačí k tomu, abychom nenápadně vklouzli do období normalizace, kdy začneme být opatrní vyslovit svůj názor a opět se vrátíme do našich soukromých bublin. Proto oceňuji všechny, ale zejména mladé lidi, kteří reagují na některé náznaky návratu starých pořádků v novém hávu a dají o tom hlasitě vědět. Určitě bych byl rád hrdý na naše nejvyšší představitele na hradě i v podhradí, ale i tady se mi podobně jako u počasí jeví nejistota, jestli náhodou nepřijde povodeň nebo vánice.

Počasí nám jistě přinese ještě mnohá trápení. Budeme se na radnici přít o to, jestli se tráva měla posekat dříve, nebo jestli za sucha kropit častěji. Nebo jak řešit zapeklitou dopravu, kolik ještě postavit školek, jak řešit problémy narůstajícího počtu seniorů. Řešení , někdy složitá, ať jsou předmětem našich diskuzí. Měli bychom k nim přistupovat s vědomím spoluodpovědnosti za rozvoj naší městské části.

Nedávno jsme prožili Velikonoční svátky, svátky naděje, která se opírá o hodnoty uloženy hluboko v nás. Nedejme se zmást proměnlivostí okolních skutečností a snažme se nepodléhat směru větru nebo nepřízni počasí. Pokud naše postoje zůstanou pevné, budou i naši pot