Vykácet velkou řadu zdravých vzrostlých stromů, zničit značný kus parku, který je kulturní památkou, zastavět jeho část domy, které se sem vůbec nehodí – a ještě být za to pochválen. Že je to nemožné? Ne tak docela!

Kdo sledoval příběh Kajetánky, možná pochopí o čem mluvím. Ano, je pravda, že je nyní zámeček hezky opraven a část parku láká k příjemné procházce či posezení. Je pravda, že tam ještě nedávno byl ráj různých pochybných existencí, že zde byla džungle, které se i mnohý dospělý raději vyhnul...

Využít park jako šikovnou stavební parcelu na výborném místě lákalo mnohé developery již dlouho, ale přeci jen rovnou zde začít stavět, by bylo asi velké sousto. Nevadí, však si můžeme pár let počkat a lidé budou vděčni, že to tu postavíme…

A stalo se. Park i zámeček se beztrestně nechal totálně zdevastovat. Vše zarostlo jako v pohádce o Šípkové Růžence, v zámečku začaly padat trámy a stále více se stával rájem pro bezdomovce, feťáky, ilegální uprchlíky a mnohé kriminální živly. Místní si jistě vzpomínají na řadu šťár, které zde občas policie musela provádět. Večer se lidé báli kolem chodit. Všichni volali, aby se s tím něco začalo dělat.

Proč vyvozovat nějakou odpovědnost za vzniklý stav? Mnohem jednodušší a hlavně výhodnější je přeci předat park těm jestřábům, kteří kolem něj již dlouho kroužili. I začalo se rychle kácet a stavět. Nu aby se neřeklo, část parku necháme veřejnosti přístupný, opravíme cesty, vyřežeme křoví a vrátíme sem lavičky. A vida, nikdo si již nestěžuje, že opět nenávratně ubylo z pražské zeleně - asi jí máme dost. Hlavně, že zde přibyly domy s byty, které rozhodně nejsou svojí cenou určeny pro normální české rodiny. Zda se svým vzhledem hodí k historickým budovám v parku a okolním domům, ať si každý posoudí sám.

Stačilo jen chvilku počkat…

Proč to píši? Protože se situace začíná opakovat. Jen pár metrů vedle. Stojí zde budova letohrádku Petynka - bývalého Vincentina. Kdysi zde byl ústav pro nevyléčitelně choré a byl symbolem šlechetnosti a solidarity. Později tento objekt zabrala armáda. Po roce 1989 byl objekt postupně vyklizen a začal chátrat. Budova je dnes opuštěná, majitel – Nadace Vincentinum se o ni zcela evidentně nestará. Okolí zpustlé, zarostlé, plné odpadků…

A opět stejná situace. Ať s tím už někdo něco udělá…

Historicky byly v údolí potoka Brusnice vinice. V roce 1665 zde byla vystavěna kaple Panny Marie Őttingenské. Později zde vznikl klášter kajetánů. V okolí kláštera se konaly vyhledávané poutě. Dnes se zachovala jen Kajetánská kaple – tzv. rotunda. Její konstrukce je na českém území zcela neobvyklá. Kaple je zapsána jako kulturní památka. Využití okolí bylo dlouhodobě uvažováno jako veřejné spojené s revitalizací historických zahrad.

Území Malé Kajetánky zahrnující kapli a okolní pozemky bylo údajně již prodáno naší městskou částí firmě Geosan Kappa. Aktuální záměr předpokládá demolici tzv. břevnovského mrakodrapu a obestavění kaple moderními sedmipodlažními domy. Projekt likviduje historicky hodnotnou stavbu a devastuje okolí kaple bez ohledu na historické a památkové souvislosti. Podobně je plánována kompletní demolice objektů Petynky - Vincentina s následnou masivní výstavbou na jejich pozemcích.

Demolice objektů a plánovaná výstavba by byly nevyčíslitelnou a nevratnou historickou ztrátou.

Situace se opakuje. Necháme zde pár let džungli, potom nabídnem, že zde vybudujeme kousek parku. A lidé opět budou jásat a tleskat, jak to tu konečně prokouklo... A my můžeme vesele stavět. Stačí jen chvilku počkat...

Nebo tentokrát už ne?