První příklad je např. chodník před mateřskou školkou v Parléřově ulici. Mezi tímto chodníkem a silnicí se vytvořil dlouhý pás pro trávník a zábradlí. Jaksi se však zapomnělo, že je zde místo určené k parkování těch, co jedou do školky. A tak jedni se  rozčilují, že nemají kudy přejít na chodník a druzí, že čerstvě osetý trávník je rozdupán. Přitom stačilo tak málo, vydláždit jeden přechod přes tento trávník nebo zkrátit zábradlí, a bylo by po problému.
   Další mistrovský kousek se povedl na křižovatce Sibeliova a Nad Hradním vodojemem. Zde si někdo moudrý vymyslel ostrůvek uprostřed silnice. Chápu tyto ostrůvky na některých rušných víceproudých silnicích. Tam to smysl pro bezpečnost chodců má. Ale kdo zná provoz na tomto místě, potvrdí, že zde je to dosti drahý  nesmysl, který dopravu naopak dosti komplikuje. V místě jsou totiž umístěny i kontejnery na tříděný odpad, a tak např. popeláři, kteří se musí několikrát týdně složitě zacouvávat, protože jinak se neotočí, mají o zábavu postaráno.
  Rekonstrukce ul. Nad Hradním vodojemem je obzvlášť povedeným kouskem. Zajímalo by mne, zda se zde byli odpovědní pracovníci vůbec podívat. Záliv pro parkování je nepřiměřeně velký na jedno auto, ale na dvě je zase příliš malý. Byly vytvořeny zkratky pro pěší, ale ty byly utvořeny mimo stávající cesty, takže je lidé stejně nepoužívají a dál se brodí bahnem a mokrou trávou podle plotu. Nový chodník zvláště u Loosovy vily je zbytečně široký a silnice úzká, tak i řidiči, kteří se míjejí, mají také o zábavu postaráno, když musí různě vycouvávat.
   U podobných akcí mi napadá stále platné české přísloví:“Práce kvapná, …“